Jakub Pleyer

Jakub_2_300x260

Jakub Pleyer: „Mladí architekti přinášejí nové nápady“

Jakub Pleyer –28 let, svobodný, rodilý Litoměřičan, architekt, tři roky pracuje v  rodinné firmě, do které se zapojil hned po studiu Technické univerzity Liberec. Vzdělání si prohlubuje doktorandským studiem.

Vy jste už na kandidátce Severočechů Litoměřice v minulosti byl. Proč do toho jdete znovu?

Kandiduji už podruhé, díky tomu jsem se dostal do komise územního rozvoje, což je mi hodně blízké. Je to vlastně taková brána toho, o čem jsem mluvil. Jste o krok napřed, řešíte věci, které se chystají. Téma se dá rozšiřovat, propracovávat, navazovat na něj. Líbí se mi, že Severočeši jsou různorodým společenstvím, skupinou lidí, kteří jsou dobří každý v tom, co dělá. Navíc – chtějí dělat pro město a pro lidi kolem sebe. Program ‚jede‘ podle toho, co jsou schopni a na co stačí, nehrají si na politiku, na ‚spásonosnou‘ politickou stranu.“

Dá se říci, že se váš zájem, vaše profese prolíná s tím, na čem byste se chtěl tady ve městě podílet, uplatnit, prosazovat ?

Ano, je to přesně tak. Už jen proto, že město v průběhu času řeší spoustu témat. Za poslední roky se tady realizovalo mnoho projektů, začínalo se renovací hradu, o dalších projektech, jako třeba ústav technického vzdělávání, půdní vestavby na Masarykově ZŠ, renovace tělocvičen pro gymnázium, vytvoření kampusu kolem škol, se diskutuje. Před několika lety jsme v Litoměřicích založili architektonický workshop, vždy ke konkrétnímu tématu ve městě. Zveme k němu studenty českých škol architektury… O každé práci se diskutuje, pro studenty je to skvělá příležitost, jak prezentovat svou vizi. Zároveň i veřejnost má pak možnost přemýšlet nad různými variantami, což je důležité pro případný výběr té nejlepší, nejvhodnější…“

Přemýšlel jste někdy nad tím, co se vám na Litoměřicích líbí a co byste naopak změnil, vylepšil…?

Tuhle otázku jako architekt dostávám docela často. Jsem pozitivní člověk, nepatřím k těm, kteří šmahem všechno negují, chválím, co se daří. Ono se řekne ‚projekt‘, ‚záměr‘…‚pojďme, uděláme hřiště, postavíme to či ono‘. Málokdo si uvědomí, že je to práce spousty lidí a také činnost hodně dlouhodobá. Třeba než předěláte park, zabere to klidně pět let přípravy. Litoměřice v tomhle jdou správnou cestou – mají zásobu myšlenek, které podle možností postupně realizují. Zdárný příklad? Třeba právě Jiráskovy sady.

To, že si město vede dobře, potvrzují místní i lidé, kteří sem přijíždějí – ať už poprvé, nebo jako častí návštěvníci. Vždy je něčím pozitivním překvapíme. A rád bych, abychom v tomhle trendu pokračovali. Zároveň bychom neměli koukat jen na starobylé centrum. Musíme fungovat v symbióze s historií, ale přicházejí nové generace a je třeba přemýšlet nově, moderně. Chceme se víc zaměřit na okrajové části města. Zpříjemnit a zkulturnit život na sídlištích. Často slyšíme oprávněné stesky týkající se parkování v těchto oblastech. Tohle bude jedním z dalších témat na našem příštím architektonickém workshopu.“