Petra Černá

PetraCerna

Petra Černá: „Najde se řešení problémů s parkováním na sídlištích?“

 Petra Černá –  48 let, projektantka, má tři téměř odrostlé děti, vlastní projekční kancelář PK 006 + 1, trénuje volejbal dívek v Lovosicích.

Jako projektantce je mi blízké vše, co se týká stavařiny, stavebních prací apod. Takže v téhle oblasti chci být pro Severočechy Litoměřice užitečná. Teď třeba hledáme řešení jedné velmi palčivé záležitosti, kterou je parkování ve městě, především na sídlištích. Doprava narůstá, míst pro auta ubývá a bude to čím dál horší. S  námětem mě oslovil Jan Dostal, který je takovým, dá se říci, svorníkem litoměřických Severočechů. Ale chci mohu uplatnit i určité zkušenosti z oblasti školství. Jsem předsedkyní školské rady na zdejším gymnáziu, vedu tam i spolek, který pomáhá s reprezentací školy a podporuje studenty v různých aktivitách sportovních, vědomostních, atd. Byla jsem tehdy také u toho, když se díky pedagogům i studentskému hnutí podařilo na škole změnit nepříznivě se vyvíjející poměry. Blízký je mi také sport, nedávno jsme s lidovci pořádali volejbalový turnaj pro hospic, podařilo se nám vybrat přes 26 tisíc korun a hospici to pomůže k pořízení kuchyňského robotu, z čehož máme velkou radost. 

Možná budu opakovat, co už řekli druzí, ale na litoměřických Severočeších se mi moc líbí myšlenka otevřenosti a transparentnosti. Víc se setkávat s lidmi, víc si s nimi povídat. Přece od nich mohou vzejít a také vzcházejí náměty. A odtud se také utváří  vztahy a vzájemná důvěra. Bez toho se politika dělat nedá. Lidé dnes o tom moc slyšet nechtějí, ale politikum může být ve všem…i ve zcela běžných všednodenních problémech. Třeba taková drobnost. Byly problémy s beachvolejbalovým sportovištěm. Stačilo se zmínit a díky městským zastupitelům Lukasovi Wünschovi a Olze Kubelkové se ten podnět dostal tam, odkud pak vzešlo i řešení. Přijdu-li dnes kamkoli na krajský úřad, tak se mi zdá, že tam ti lidé jsou uzavřeni v nějaké své ulitě a ostatní je otravují a vytrhují z jejich klídku. Ale tak by to určitě být nemělo. Politici by neměli zapomínat na ty, které zastupují. Měli by se zajímat i o ty zcela ‚běžné, všednodenní“ problémy, kterých není málo…“