Petra Vaňková

PetraVankova_300x300

Petra Vaňková: „Společnosti chci vracet, co jsem se naučila“

Petra Vaňková –  48 let, absolventka filosofické fakulty (obor anglistika, amerikanistika) a fakulty tělesné výchovy a sportu.  Má dvě malé děti, třetím rokem je s nimi v Litoměřicích. Koníčky, záliby: Ráda čte a sportuje, zajímá se o alternativní a tzv. celostní medicínu.  

 Víme o Vás, že jste do Litoměřic přišla před několika lety z Valkeřic, což je obec na Děčínsku, a že právě odtamtud máte zkušenosti z komunální politiky…Je to pravda?

„Ano, je to tak. Přišla jsem z Valkeřic, kam jsem se dostala z Prahy a kam jsem utekla před deseti dvanácti lety z ruchu velkoměsta do klidu přírody. Právě tam (ve Valkeřicích) začal můj zájem o věci veřejné.  Bylo to tak, že když jsem se začala rozkoukávat po obci, tak jsem zjistila, že tam nic není, nic nefunguje, nic nejde.  Tak mi to říkali i lidé ve vesnici. S tím jsem ale nechtěla smířit. Současně jsem měla v hlavě to, že když jsem byla ve svých dvaceti v Americe –  to bylo v 90. letech hned po listopadové revoluci – tak jsem tam viděla, jak lidé, kteří dozrajou do středního věku, tak se snaží něco té společnosti vrátit, chtějí jí být něčím platní. A tak se mi vlastně sešly dva impulzy, z nichž vzešlo moje odhodlání. Udělat něco pro tuto obec, vracet tvář místu, které po Sudetech patřilo k těm vykořeněným, a pocit, že když už jsem se něco naučila, musím (a chci) to společnosti vrátit. Obešla jsem si obec, viděla, co tam nefunguje, co je potřeba, sestavila volební program a přesvědčila lidi…Dali mi své hlasy, a když byly synovi Adamovi dva roky, já se na čtyři roky stala starostkou –  s tím, že zkusím věci měnit k lepšímu. Něco se skutečně podařilo a mám z toho dodnes radost.“

Hodláte tedy v Litoměřicích znovu vstoupit do komunální politiky?

„No, když jsem se přestěhovala, netroufla jsem si na něco podobného pomyslet. Město je zase něco trochu jiného, jiný způsob tvorby komunální politiky. Potkala jsem ale lidi z litoměřických Severočechů a teď si začínám věřit, že bych mohla dát své síly a zkušenosti dát zase k dobru. Zatím ale jde jen o to doplnit a morálně podpořit tenhle tým. Potřebuji totiž navnímat, nasát tu atmosféru a duch tohoto krásného města, zkrátka se s ním blíže seznámit. A poznat jak fungují jednotlivé složky, čím žije, jaké má problémy, apod. Zatím tedy moc ‚akční‘ nejsem a neřeknu vám ani nějaké konkrétní náměty. Myslím ale, že se to časem změní. Vždycky mě štvalo, že lidi brblaj‘ okolo a že hospody jsou plné chytrých bezejmenných ‚starostů‘ a ‚radních‘. Naštěstí jsou ale i ti, kteří chtějí i něco udělat pro druhé. K těm se tady v Litoměřicích hlásím i já.“