Jiráskovy sady aneb škoda slov…..

29 Červen 2014
Kategorie: Naše názory
29 června 2014, Komentáře 5

Olga KubelkováKdyž jsem poprvé zaslechla, že se plánuje rekonstrukce Jiráskových sadů, čekala jsem, jaká ta rekonstrukce bude. Asfalt už byl na mnoha místech porušený, takže si určitě zasloužil nový povrch a určitě by se hodily i nové toalety s přebalovacím pultem, nové hřiště pro děti a více laviček a květinové výsadby. Že to bude taková radikální rekonstrukce, to jsem nečekala. Až na výše zmiňované problémy jsem byla se „starým“ parkem jinak spokojená. Přesto jsem nechtěla být dopředu proti změnám zaujatá. Čekala jsem, že budou vycházet z potřeb lidí, kteří park využívají nejvíce – maminkám s malými dětmi, seniorům, družinám, nebo těm, kteří jím denně spěchají do nebo z práce.

Protože kolem parku chodím každý den, mám možnost „proměnu“ parku sledovat doslova krok za krokem. Bylo mi líto, že z parku zmizely všechny keře, které mi přišly jako logické členění. Po obvodu pak chránily alespoň částečně toto místo od prachu rušných ulic Osvobození a Žitenická. Navíc kolem dětského hřiště dělaly růžové keře a zlatý déšť jakousi pomyslnou bariéru proti různě odbíhajícím dětem, které tak měly jen několik únikových východů. Ty se však, ale díky tomu, daly celkem dobře uhlídat. I na mnoha lavičkách – například před gymnáziem, tvořily keře za nimi bezpečnou bariéru. Navíc pokud vajgélie nebo zlatý déšť kvetly, znamenalo to vždycky vítaný příchod jara i oživení parku. Bohužel dnes po těchto keřích není ani památka a v novém parku ani žádné jiné nebudou. Chápu, že je to inovativní pojetí pana architekta, který má asi jinou představu než já.
V propagačním videu, které můžete na stránkách Nadace Proměny shlédnout v sekci video s názvem „Jiráskovy sady čeká proměna“, se zdůvodňuje celá řada změn, které litoměřický park čekají. Jen mě mrzí, že když zpovídají jednotlivé občany, nepustí zvuk, aby bylo slyšet jejich skutečné názory. Video se natáčelo na podzim, kdy byl bazén, jehož zachování se přála většina občanů v anketě, vypuštěný. Ne proto, že by byl nefunkční nebo špinavý, jak se pak zdůvodňovaly nové vodní prvky, ale proto, že se před zimou logicky vypouští vždycky. Naopak se musím zastat technických služeb, protože bazén má na starosti pán, který v letní sezóně chodí v holinách s podběrákem a veškeré nečistoty dává ven. Proč se tedy mění to, na čem se občané shodli, že by to mělo zůstat zachováno, mi zůstává záhadou.
Co je pro mne největším rozčarováním jsou cestičky uvnitř parku. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla za mnoho let zvyklá, ale připadalo mi, že ty původní cesty měly nějakou logickou návaznost, a člověk se bez problémů dostal úhlopříčně z jednoho konce parku na druhý. Když jsem teď prozkoumala plánek, zjistila jsem, že to jen tak jednoduše nedám. Po okrajích je cestiček až dost – bohužel většina z nich o šířce, kterou bych volila na zahradu k rodinnému domu. Nevím, jestli pan architekt nebo zadavatel si dali takovou práci, aby si ve školní den ráno mezi 7.15 až 8.00 sedli někde poblíž frekventované trasy, která spojuje ulici Osvobození a gymnázium nebo Masarykovu školu, a zkusil spočítat, kolik lidí chodí směrem k těmto školám, a kolik doprovázejících rodičů, často s kočárky, chodí zase zpátky do města. Studenti se ještě jako na potvoru obvykle pohybují minimálně ve dvojicích, takže jeden z nich půjde jednou nohou po trávníku. Nedávno to zkoušeli nějací senioři, co šli za ruku a zjistili, že budou muset jít za sebou jako husy. Někde už se objevila kamenná dlažba, která je sice krásná, ale nepraktická – nedá se po ní jet kočárkem, odrážedlem, a časem v mezerách začne růst plevel, který se špatně odstraňuje. Asfaltové budou jen dvě široké cesty, které jdou napříč parkem. Jak budou park využívat družiny, se raději ani neptám. Sice je tam vyhrazený trávník na sport jako zátěžový, ale jak se k němu dostanou, už je další otázka.
Bývá také zvykem, že cesty se dělají tam, kde si je lidé sami vyšlapou. To je i případ vychozené cesty od Základní školy Boženy Němcové k Centrální školní jídelně. Denně jí kolem času oběda procházely stovky dětí. Na ponechání této cesty byl výslovně pan architekt upozorněn nejen mými rodinnými příslušníky, kteří se všech debat zúčastňovali, ale i dalšími diskutujícími, kteří provoz parku znají. Bohužel cesta tam projektovaná není, takže se dá předpokládat, že v novém parku se brzy vyšlapaná opět objeví.
Když se u parku objevila mapa včetně rozpočtu, zastavovala se tam spousta často diskutujících lidí, kterým připadalo, že park mohl až na změny, které jsem uváděla na začátku, fungovat ještě mnoho let. Psát o dalších vychytávkách, které jsem při studiu plánu našla, by se dalo ještě dlouho. Na papíře to ale vypadá trochu jinak, a tak netrpělivě čekám na dokončení, abych si mohla funkčnost parku vyzkoušet na vlastní nohy.

5 responses on “Jiráskovy sady aneb škoda slov…..

  1. obcan napsal:

    Zarazi me ze jste nebyla na predstaveni architektova planu,ktery se konal v hradu.Ted uz je asi pozde protestovat, a vyuzivat tyto skutecnosti k zalibeni nevhodne. S promenamitake nesouhlasim.

    • Olga Kubelková napsal:

      Dobrý den,
      zúčastnila jsem se ankety, která k dalšímu fungování parku byla a sledovala jsem i její výsledky. Setkání, která k parku byla jsem bophužel nemohla z časových důvodů navštívit – vždy se to tefilo tak, že jsem byla mimo Litoměřice, ale výstavu návrhů na hradě jsem viděla. všechny debaty navíc absolvovali rodiče, takže jsem měla info z první ruky. Vycházím v tomto článku z toho, že v blízkosti parku bydlím od již 37 let, takže púrovoz parku celkem dobře znám. Nechtěla jsem reagovat ukvapeně, takže jsem čekala, až se podoba začne více upřesňovat v realitě.

  2. Dvořáková Dana napsal:

    Je mi líto, co s parkem provedli. Určitě potřeboval jisté změny,ale nemyslím si, že potřeboval takovýto zásah. Cesty byly hrozné, to ano, ale stačilo je udělat nové a ostatní zachovat. Příjde mi to vyhazování penězma, které by mohli použít jinde. I cena za tuto rekonstrukci si myslím je až přehnaná.

  3. Marta Takova napsal:

    Dobrý den, jsem rada za prosvetleni parku a to z toho důvodu, ze nactileti jiz nebudou mit moznost tak v klidu pokurovat, popijet a brat na verejnosti navykove latky, prave za temi keři, ktere leta delaly clonu. Obzvlášť jako maminka dvou deti pruhlednost parku velmi vitam. Muzeme byt radi, ze rekonstrukce proběhne, nicméně se park nikdy nemůže zavděčit všem. Prima den

  4. Jana Říhová napsal:

    Z pozice dárce nadačního příspěvku na obnovu Jiráskových sadů bychom rádi vysvětlili některé skutečnosti zmiňované v příspěvku paní Olgy Kubelkové s názvem Jiráskovy sady aneb Škoda slov.
    Rekonstrukce parku je stále v procesu. Její podstatnou složkou jsou zemní práce, při nichž je potřeba vytvořit správné podkladní vrstvy pro vytvoření komfortních cestních povrchů. Ruku v ruce s tím se připravují nové rozvody veřejného osvětlení. Kvalitní rekonstrukce se bez těchto úprav neobejde, jakkoli nepříjemné pocity může pohled do parku v této fázi vyvolávat a vášnit debaty o radikální proměně. Jiráskovy sady budou stále Jiráskovými sady, pouze s novými zpevněnými cestami, možností bezbariérového pohybu, s novým osvětlením, lavičkami, vodními prvky a dětskými hřišti.
    Dále již k jednotlivým připomínkám uvedeným v článku.
    Důvodem průklestu přerostlých keřů bylo hned několik: Celkové provzdušnění prostoru, zajištění většího pocitu bezpečnosti zejména při večerním průchodu parkem, snaha o rozšíření volnějších pobytových travnatých ploch. Poslední dva jmenované důvody se do projektu promítly právě na základě šetření mezi veřejností. Některé křoviny byly odstraněny vzhledem ke svému stáří či špatnému zdravotnímu stavu. Tyto keře nahradí více než 700 nových kusů.
    Dalším přáním obyvatel bylo zachovat vodní prvek s důrazem na jeho údržbu a potřebnou rekonstrukci. Kompletní rekonstrukce fontány v její původní podobě se ukázala být problémem z finančního hlediska i z pohledu následné údržby. V projektu je proto fontána nahrazena vodními prvky: střiky, vodní hranol, pítko. Ty budou lépe využitelné pro všechny návštěvníky parku.
    Během setkání s veřejností se věnovala zvláštní pozornost logické návaznosti pěších tras podle toho, jak jsou reálně nejčastěji využívány. Jejich zmapování projekt respektuje. V podélném směru napříč parkem vzniknou dvě hlavní asfaltové „tepny“ s křížením v centrální části parku. Ty nejsou dosud zcela dokončeny a v celkové rozpracovanosti parku, při níž se řeší i řada již zmíněných rozvodů (voda, elektřina), možná nejsou laikovi patrné. Na hlavní parkové trasy navazují menší, zohledňující zaběhnutý provoz v parku. Počítá se také s doplňkovými pěšinami, coby přiznanými „zkratkami“. Šíře cest se pohybuje v rozmezí 3,0 – 1,5 m v závislosti na popsané cestní hierarchii a frekvenci využití. Komfortní provozní plochy tvoří přes 70 % celkových zpevněných ploch v parku, což je v rámci tohoto typu parku velmi nadstandardní údaj.
    Na závěr malá rekapitulace: K budoucí podobě Jiráskových sadů se v rámci veřejné ankety vyjádřilo 900 obyvatel Litoměřic. Její výsledky byly veřejně prezentovány a dále se o nich diskutovalo v rámci veřejného setkání. Na základě výstupů z tohoto setkání bylo vypracováno zadání architektonické soutěže. Vítězný návrh byl opět představen veřejnosti a znovu podroben veřejné diskusi spojené s procházkou parkem. V reakci na tyto podněty veřejnosti byla architektonická studie dále upravena.
    Více informací najdete v novinkách, projektových zpravodajích a krátkých dokumentačních videích z projektu na nadačních stránkách http://jiraskovy-sady.nadace-promeny.cz/ .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

© 2014 Severočeši-Litoměřice.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořila společnost LEAL.CZ s.r.o.