Miroslav Zimmer připravil rozhovor se čtyřkou na kandidátce - Janem Dostalem

6 Červen 2018
6 června 2018, Komentáře 0

Dotik_800Nemusím být první, chci hlavně lidi spojovat. Ku prospěchu města a jeho obyvatel !

Severočeši – Litoměřice“ jsou spojováni především se jménem Jana Dostála. Jsou sdružením a jako první ze subjektů v Litoměřicích vyrukovali před letošními komunálními volbami s kandidátkou. Vy ale, pane Dostále, nejste v jejím čele, jste v pořadí až čtvrtý. Proč?

Nejsem lídr kandidátky, i když je pravda, že prakticky sdružení vedu. Od začátku mi totiž jde o to dávat lidi, o kterých si myslím, že jsou aktivní, že mohou městu něco přinést, lidi, kteří už pro Litoměřičany něco dělají a mohli by své aktivity dále rozvíjet, dohromady. Každý v tomhle týmu má nějakou úlohu, zjednodušeně se dá říci ‚specializaci‘. Prostě to, v čem se cítí, že je dobrý a že by mohl týmu prospět. Lídři kandidátky jsou Lukas Wünsch s Olgou Kubelkovou. Oba proto, že jinak komunikují muži a jinak ženy, takže oni jsou těmi politiky v čele litoměřických Severočechů, oni si to musí ‚odsedět‘ (nikoli v pasívním slova smyslu), oni chodí na zastupitelstva, oni vědí, jak dál jednat s úřady. Olga, která je zástupkyně ředitele galerie, má zkušenosti z jednání s institucemi, s krajským úřadem, s ministerstvy, Lukas zase dokáže ‚otevírat dveře‘, rychle a bez problémů navazovat kontakty, seznamovat se s lidmi. A to si myslím, že by měl dobrý politik měl umět nejvíc.

A vy jste tedy, jestli to chápu dobře, takový ‚stmelovač‘ týmu…

I tak se to dá říci. Jsem tím, kdo tým sestavuje a stmeluje, kdo ho drží pohromadě. Třeba i tehdy, když nastane nějaká ‚třenice‘, když si dva lidi nerozumí. Vysvětlím, proč ten který člověk v  týmu je a proč právě on za nás ‚kope‘. Tým má přesně daná pravidla. Máme lidi, kteří rozumějí sportu, kultuře, máme třeba architekta, projektantku, apod. Čili spojuji lidi, kteří jsou schopni vzájemně spolu komunikovat a spolupracovat.

Jak je to s  odpovědností ve sdružení? U stran je to celkem jasné, tam se politici ‚zpovídají‘ svým výborům, sekretariátům apod. Jak to máte nastavené vy?

My jsme sdružení nezávislých kandidátů, nemáme žádné politické IČO, nemáme v politice žádnou právní formu. Musíme sehnat 1800 podpisů, abychom mohli kandidovat. Máme ale svůj program, své cíle a to se bez odpovědnosti neobjede. Ta je nejen vůči voličům, ale hlavně vůči lidem ve městě, což není vždy jedno a totéž. Jsme s nimi dá se říci v každodenním kontaktu, chodíme na různé akce, za sportem, na fotbal, na výstavy, do kaváren i do hospod, na fotbal, nebo třeba venčit pejsky. I na tom se dá krásně ukázat, jak ta odpovědnost funguje… Zastupitelstvo nedávno schválilo vyhlášku o zkrácení vodítek pro psy na 1,5 m dlouhé. A hned se k tomuhle nesmyslu ozvala jedna z našich kandidátek, která se stará o pejsky, která je předsedkyní spolku pro ochranu zvířat. Lidi ze spolku se totiž ptají, proč se tenhle nesmysl schválil.

Tím, že každý z  lidí v našem týmu má své zájmy, svůj okruh lidí, tak vůči nim je pak odpovědný, těm se vlastně ‚zpovídá‘ na tom cvičáku, na pivu, na fotbale…jim vysvětluje, proč vlastně ten celek, zastupitelstvo i rada, kde my máme také své zastoupení, proč schválili to či ono.

Jak probíhá to, když chcete pro město, pro jeho obyvatele něco prosadit, udělat? Z čeho vycházíte? Přibližte i ‚mechanismus‘, či způsob, jak to chcete dosáhnout.

Základ je nabírat podněty, nápady od lidí z těch míst, kde se pohybujeme. Ty, řekněme ‚menší‘ záležitosti – vyjádřeno penězi „tisícovkové“, či „desetitisícovkové“, chceme řešit rovnou v radě, v zastupitelstvu nebo v odborech města. Třeba něco upravit, spravit lavičku, prostě takové ty běžné věci, co nejdřív dostat na úřad a rychle řešit. Pak jsou podněty typu „Desatero problémů města“, kde se snažíme být nápomocni řešení. A pak také náměty vzešlé z toho, o čem si povídáme při setkání s lidmi. Máme třeba na kandidátce velitele hasičů, řidiče sanitek, takže odtud plynou podněty, týkající se problémů s auty ve městě, s jejich parkováním, s průjezdem hasičů a záchranářů….Takže se snažíme řešit i záležitosti, které jsou řádově za milióny, desítky miliónů. O nich diskutujeme, organizujeme diskuse, zveme lidi a hledáme cesty, jak řešit i tyto ‚velké‘ a dlouhodobé záležitosti. No a pak dál je dostat těmi „oficiálními“ cestami k těm, kteří o těchto věcech přímo rozhodují.

Jako kameraman, redaktor i reportér se každý den setkáváte se spoustou lidí. Jak Vám v tom všem, o čem jste se zmínil, pomáhá vaše ‚mediální‘ profese?

V ní je právě hezky vidět ten rozdíl mezi mnou a lidmi, kteří jsou v těch jednotlivých ‚oborech‘, a věnují se „jenom“ sportu, „jenom“ kultuře……..kde oni mají jen ten jeden „záběr“. A já – právě proto, že se pohybuji v různých oblastech, že mám přehled napříč tím vším a vidím to jaksi zvenčí, tak mohu vše pěkně propojit. Řeknu příklad: ‚sportovec‘ přijde a řekne – chci pořádat nějaký turnaj, ale napadl sníh a nevím, co s tím. Pro mě je pak jednodušší zeptat se třeba v technických službách (protože tam často natáčíme), které mají potřebné vybavení, jak ten sníh odklidit. Zkontaktuji obě strany a ty se pak mezi sebou dohodnou. A podobně to funguje i v jiných oblastech. To je ten ‚přesah‘ mé profese, který věcem i spolupráci lidí pomáhá.

 Od Severočechů. cz se lišíte označením označením ‚Litoměřice‘. Lidé se často ptají, co s nimi máte společného, jestli snad nejste jejich jakousi lokální odnoží?

To v žádném případě. Jsme samostatným sdružením. V roce 2011 jsme byli od Severočechů.cz byli požádáni o pomoc s kampaní v krajských volbách. Postupem času jsme zjistili, že je lepší být týmem nezávislým na politických stranách či hnutích a věnovat se místním problémům a našemu městu. A v tom hodláme i nadále pokračovat.

Stručně a krátce, s čím jdete do voleb?

Chceme otevřít politiku lidem. Městskou radu. Zní to jako fráze, ale je vidět, že se to daří. Úřad už otevřený je. Jsou tu lidé schopní a ochotní bez problému komunikovat s kýmkoli, kdo tam přijde, slušně zaklepe a řekne – já jdu za vámi, můžeme si o tom třeba u kafe promluvit? Ale rada ještě taková není. Politici tohle ještě neumí. Možná se jim do toho nechce. Chtěli bychom, aby se tohle naučili. Jedno z jaké politické strany, hnutí, prostě aby tu byli politici, kteří jsou ochotni si s lidmi povídat, naslouchat a věci s nimi probrat.

Některé strany hrají na city voličů s proklamací ‚boje proti korupci“. Jaká by měla být politika?

Jak už jsem naznačil – transparentní a maximálně otevřená lidem. Myslím, že korupce toho typu, jak lidi srovnávají z těch 90. let, je dnes nesmysl, to už takhle není. Zveřejňují se smlouvy od 50 tisíc výše, veřejné soutěže… kdo chce, tak si všechno může vyhledat. Je plno neziskovek, organizací, které sbírají data, zveřejňují je, jsou tu média, ať už je vlastní kdokoli, hlídají se navzájem, takže tyhle obavy jsou už víceméně plané. Samozřejmě to neznamená, že korupce neexistuje. Ta tu bude asi pořád, jen se může skrývat v jiných podobách. Ale čím otevřenější a transparentnější politika bude, tím menší bude i prostor pro korupci. Jakmile se začnou politici víc setkávat s voliči, s občany, a naopak, tak pak bude mít veřejnost větší šanci mluvit s nimi ‚tváří v tvář‘. Jít s nimi „na pivo“, „na kafe“, dát s nimi řeč, věci si vysvětlit, názory obhájit. Teď je politika uzavřená, sejde se zastupitelstvo, politici jen v nějakých uzavřených kruzích, takže veřejnost nemá moc šancí říct: ‚Hele, tohle jste udělali blbě. Jak to je?“ A pak mezi lidmi převládá skepse a pocit, že se to všechno dělá tajně, že si to „upekli“ ti nahoře. 

My chceme – třeba to zní trochu naivně a divně – že by byl ‚radní pro kontakt s veřejností‘. Něco jako „radní na telefonu“. Kdokoli by mu mohl zavolat a zeptat se třeba, proč radnice rozhodla tak či onak, proč tu kterou zakázku vyhrál zrovna ten a ne někdo jiný. A radní mu to zjistí, zavolá mu, domluví si s ním třeba schůzku, o záležitosti si s ním popovídá. Nebo mu pošle základní informace.‘ Dotyčný už bude vědět, že se s ním někdo z politiků baví a že mu věci ozřejmí, upřesní, vysvětlí…“

Nejbližší cíl Severočechů-Litoměřice? Co byste chtěli udělat pro Litoměřičany?

Z těch malých třeba zřídit výběh pro pejsky. Kde zvíře můžete volně pustit, kde budou i nějaké herní prvky, kde to bude oplocené. Věc řádově za sto tisíc korun. A z těch ‚velkých‘…? Myslíme si, že největší problém Litoměřic je parkování na sídlištích. V centru města zaparkuje řidič vcelku bez problémů, ale na sídlištích, když člověk dojede domů z práce, tak místo velmi často nenajde. Připravujeme workshop se studenty architektury liberecké Technické univerzity, kde chceme vytvořit parkovací domy na sídlištích z bývalých dětských hřišt. Zároveň by tam měl vzniknout i multifunkční prostor, který by byl přizpůsoben tomu kterému sídlišti. Nechceme dělat předvolební slibu typu, když nás zvolíte, tak to teprve uděláme. Takže už teď na tom začínáme pracovat, jednáme s městem a záměr zveřejníme. Chceme, aby na tom spolupracovali i kolegové z ostatních stran, aby byla šance, že v řešení problému s parkováním na sídlištích může pokračovat i někdo jiný, kdo ve volbách uspěje.“

—————————————————-

Jan Dostal (40 let) – Absolvent Gymnázia J. Jungmanna. Už ve svých 18 letech (1995) získal živnostenský list na podnikání v PC technice, správu sítí a sestavování PC na zakázku. O dva roky později k tomu zřídil s.r.o. Od roku 2000 se zaměřil na vysílání místní televize, založil společnost Provizi, s.r.o. ). S rozvojem internetu a sociálních sítí přidával další aktivity, během uplynulých 18 let rozšířil činnost i o tištěná média (původně noviny Nový Proud, dále Roudnické noviny, Měsíc v regionu, v současné době hlavně Litoměřicko24). Kromě toho pomáhá své ženě Petře v malé, ale známé litoměřické kavárně Fér kafé.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

© 2014 Severočeši-Litoměřice.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořila společnost LEAL.CZ s.r.o.