Lukas Wünsch: „Mezi lidmi je spousta dobrých nápadů. Jen je využít!“
Lukas Wünsch – 44 let, litoměřický rodák, středoškolské odborné vzdělání, ženatý, dvě děti. Radní a zastupitel města, jednatel společnosti Zahrada Čech, též také učitel. Člen správní rady destinační agentury České středohoří. Záliby: létání, plavání, bruslení.
Vy už určité zkušenosti z komunální politiky máte. Usnadňuje vám to působení v litoměřických Severočeších? Co jste si předsevzal jako prioritu?
„Já těch priorit mám více. Snad právě proto, že už čtyři roky působím na radnici. V jiném svém profilu jsem napsal dvě věci – jednak dopravu ve městě, jednak pořádek. Mám na mysli samozřejmě čistotu, ale i vztahy mezi lidmi, to, jak se k sobě vzájemně chováme… A teď bych k tomu přece jen přidal další věc, a sice oblast, ve které jsem profesně působil nejdéle – cestovní ruch. Jedenáct let jsem byl členem posádky Českých aerolinií a létal doslova po celém světě, takže jsem si přivezl mnoho námětů, nejen co se týká cestovního ruchu, ale i předešle zmíněných priorit – tedy dopravy a pořádku. A rád bych je nějak uplatnil i u nás, v našem městě. Nemusíme všechno vymýšlet sami, často stačí přebírat dobré nápady a přizpůsobit si je podle našich podmínek. A ty další pak přijdou samy. To mě vlastně také přivedlo ke komunální politice – tedy jakýsi import dobrých nápadů ze světa. A když řeknu ‚ze světa‘, tak nemám na mysli jen zahraničí, protože těch dobrých nápadů i u nás, v Česku je spousta.
Máte po ruce nějaký konkrétní příklad, co by se dalo zařadit do toho, dejme tomu ‚rezervoáru nápadů, či námětů‘?
„Třeba to, o co momentálně usiluji. Je to maličkost: dodatková tabulka u jednosměrných ulic a zákazů vjezdu ‚cyklistům vjezd povolen‘, případně ‚provoz cyklistů v obou směrech‘. Nemusíme pro příklad chodit daleko. Naposledy jsem se byl podívat v Kolíně, kde každá jednosměrka povoluje cyklistů vjezd v obou směrech. Těch kol ve městě zase není tolik, a náklady na zřízení dodatkových tabulek by byly minimální, značka moc nestojí. Je řada míst v Litoměřicích, kde je naprosto nelogicky zakázán vjezd generálně všem vozidlům. Na mnoha místech stejně fakticky ti cyklisté jezdí. Bohužel, naposledy jsem byl dokonce hned dvakrát za sebou svědkem v Novobranské ulici, že městská policie nejspíš dávala pokutu cyklistovi, který pomalu projížděl touto ulicí. Takže budovat drahou infrastrukturu pro cyklisty nikoliv, ale zjednodušit jim život ve městě rozmístěním několik desítek tabulek ‚cyklistům vjezd povolen‘, to je, myslím, dobrý nápad, který do města dřív nebo později přijde.
Čím se řídíte v politice? Co je vaše idea ?
„Říká se, že politika lidi rozděluje, s čímž se dá do jisté míry souhlasit. Je ale třeba si uvědomit, co to vlastně politika je? Nebudu filosofovat, řeknu to jednoduše. Na ‚malém městě‘, tedy v tzv. komunální politice to vlastně ani není o politice. Je to o konkrétních záležitostech, problémech, hledání způsobu jejich řešení. Nevím, jestli je to zrovna ‚krédo‘, ale mým cílem je, aby komunální politici a voliči měli k sobě blíž. Já se o to snažím pravidelně. Někdy s úspěchem, někdy méně úspěšně. Je skvělé, že např. městský úřad, který samozřejmě není řízený politiky, ale tajemníkem, se víc otevřel občanům. Byl bych moc rád, kdybychom takto ‚otevřeli‘ i radu města. Rada, to je vlastně něco jako vláda ve státě. Konkrétní příklad? Každý z radních s nějakou svou kompetencí by měl třeba ‚den otevřených dveří‘ – stačily by třeba dvě hodiny v týdnu – kdy by kdokoli s kterýmkoli problémem mohl za ním přijít a popovídat si o tom. Mezi lidmi je spousta dobrých nápadů a námětů. Ale mnozí si myslí, že dostat se k politikovi je obtížné a složité. Připouštím, že i já, kdybych dříve řešil, že se potřebuji setkat s radním, se starostou, tak bych ani nevěděl, jak se to vlastně dělá. Dnes, kdy takto jednám pravidelně třeba každý týden a v městské radě zasedám každých čtrnáct dnů, tak vidím, že je to úplně jednoduché. A jsem rád a nelituji toho, že jsem zveřejnil, a pravidelně zveřejňuji svůj telefon. Není týdne, aby mi nevolal někdo úplně neznámý, s tím, že někde viděl moje číslo a že neví, komu by to řekl… Může to být kritika, mohou to být zároveň i super nápady. Takové sblížení politiků, voličů, občanů mám na mysli…Ono se říká, kdo se nestará o politiku, o toho se stará politika. Není dobře, aby se o mě někdo staral. Je dobře, abychom se všichni starali o společné věci. Žijeme v zastupitelské demokracii, takže máme na to ‚prostředek‘ – politika, který to má v popisu své práce. A když to sblížení nastane, bude jenom dobře. A myslím, že už – aspoň částečně, nastává.“
Kontaktní email: lukas.wunsch@severocesi-litomerice.cz